Studenti střední školy Ghatti Dhor. Fotografie pořízena Ferozem Janem, použito se svolením. 

Tento příběh byl původně napsán Ferozem Janem v jazyku Urdu pro PakVoices. Do angličtiny jej upravil Salman Latif a je publikován na Global Voices jako součást dohody o sdílení obsahu.

Vláda největší a nejchudší provincie Pákistánu, Balúčistánu, poslední dva měsíce vede agresivní kampaň, aby zamezila podvádění při zkouškách ve školách. Ke zvýšení povědomí používá odbor školství jihozápadní provincie slogan „podvádění je vrahem znalostí, podvádění je vrahem hodnot“.

Současný Pákistán čelí krizi vzdělání nebývalých rozměrů. Podle Alifa Ailaan, kampaně za reformu vzdělání v Pákistánu, 47 % dětí mezi 5 a 16 lety nechodí do školy. Situace je ještě závažnější v Balúčistánu, kde do školy nechodí 66 % dětí.

Studenti držící transparenty s nápisem: „Podvádění je vrahem znalostí.“ Foto Feroze Jana.

Byl jsem vychován vzdělávacím systémem Balúčistánu a velice málo se od té doby změnilo. Abych si ověřil, že „kampaň proti podvádění“ je účinná nebo dokonce potřebná, rozhodl jsem se navštívit několik škol ve městě Gwadar a jeho periferiích, do nichž je zapsáno 33 % studentů, což je jedna z nejvyšších hodnot v Balúčistánu. 

Pohled na druhou třídu střední školy Ghatti Dhor. Foto Feroze Jana, použito se svolením. 

V jedné ze škol jsem se na kampaň zeptal Ahmada Balocha, žáka 9. třídy. Odpověděl: „Podvádění může být vrahem znalostí, ale o jakém vzdělání je řeč v našem případě? Když jsme neprobrali všechno učivo předmětu, co jiného může student dělat než podvádět, aby uspěl u zkoušek?“

Když jsem stejnou otázku položil dalšímu studentu, Munawaaru Alimu, řekl mi: „Nemáme učitele fyziky, probrali jsme se jen 1,2 cvičení v učebnici matematiky a zkoušky jsou za dveřmi. Nemáme žádnou jinou možnost než podvádět.“

Stížnosti studentů se jeví jako oprávněné. Když jsem navštívil střední školu v Ghatti Dhor, uviděl jsem studenty, kteří mají vyučovací hodinu venku, na verandě, sedíce na zemi. Ve škole učí pouze pět učitelů, ostatní chybějí. V budově školy je velký nepořádek.

Jako další jsem navštívil školu Kapri Muhallah v Sarbandaru, malém městě blízko Gwadaru. Místní říkají, že škola měla status střední školy (což znamená 6., 7. a 8. třídu), ale zchátralá budova má pouze dvě místnosti. Místní také říkají, že chybí mnoho učitelů.

Studenti 8. třídy ve škole Kapri Muhallah ve městě Surbanda. Foto Feroze Jana, použito se svolením. 

Ve světle těchto zjištění těžko chápu smysl kampaně, která je namířena proti podvádění u zkoušek. Pokud studenty nikdo neučí, pokud vzdělávací infrastruktura neexistuje a jestliže většině škol chybějí učitelé, jaký je smysl kampaně? Je to zkrátka plýtvání zdroji.

Stav vzdělání v Pákistánu je celkově daleko od uspokojivé úrovně. Hlavními problémy, kterým je potřeba čelit, aby byla zlepšena úroveň gramotnosti, je špatná infrastruktura, existence vládních škol duchů (škol bez učitelů), nedostatečná odborná příprava učitelů (většina z nich není pro práci kvalifikována), významným faktorem je také finanční nejistota, která často rodičům zabrání zapsat děti do školy.