Politické pořady populárních novinářů Predraga Sarapy (vlevo) a Olji Bećković (vpravo) byly v Srbsku nedávno staženy z vysílání. Fotografie ze serverů Vreme a Medija Centar Beograd.

Současná i minulá srbská vláda investovaly dlouhé roky do vylepšování obrazu této východoevropské země, která byla po desítky let známa jako neklidná oblast, jako místo zločinu a války. Čelní představitelé napříč politickými stranami se snažili projevit svou oddanost myšlence vstupu Srbska do Evropské unie. Navenek vzbuzují politikové dojem, že chtějí ze Srbska udělat doopravdy svobodnou, demokratickou a ekonomicky úspěšnou zemi. Skutečnost je ovšem jiná.

Zatímco většina srbských politiků dává najevo odhodlání zlepšit ekonomickou situaci a kvalitu života v Srbsku, jejich praktiky při nakládání s jedním z nejzákladnějších a nejpotřebnějších práv – právem na svobodu projevu – jsou vzdáleny přístupu, který by napomáhal rozvoji otevřené a prosperující společnosti.

Tlak na nezávislá média ze strany vládnoucích politiků v posledních měsících roste. Po vlně kritiky nekvalitní práce vládních úředníků při organizaci záchrany a pomoci během masivních jarních povodní byly staženy tři dlouho vysílané a populární televizní pořady. Novináři a redaktoři se rutině vyhýbají informování o těchto událostech – většina jich žije v každodenním strachu ze ztráty práce, za kterou dostávají čistý měsíční plat kolem 250 až 300 eur.

Srbské mediální prostředí je podobné tomu, jaké najdeme v mnoha jiných zemích regionu. Stejně jako v Albánii, Makedonii, Bulharsku, Maďarsku a dalších státech se mediální domy spoléhají při svém hospodaření na výnosy z reklam. To je často napojuje na politické strany a jejich představitele. V Srbsku byl tento neoficiální, ale mocný systém zneužíván různými demokratickými koalicemi, které byly u moci mezi lety 2003 a 2012.

Již v únoru 2014 existovaly náznaky, že vysílání populárních pořadů, které se zabývaly politikou a ekonomickými otázkami, bude možná zastaveno. Během předvolební kampaně před předčasnými volbami v roce 2014 si tohoto tlaku všimla i veřejnost a nakonec začal na občany přímo dopadat – někteří uživatelé sociálních médií byli předvedeni k policejním výslechům a v některých případech zadrženi za kritické „tweety“ namířené proti vládě. Srbská pokroková strana získala ve volbách v březnu 2014 ve vládě absolutní většinu.

V září a říjnu 2014 byly nakonec tři televizní pořady s dlouhou tradicí, ve kterých se často rozebírala místní politika, ekonomika a společnost, staženy z vysílání.

Prvním byla populární talk show „Dojem týdne“ (Utisak nedelje), vytvořená a uváděná novinářkou Oljou Bećković, která tento program řídila více než 20 let, již od éry Miloševiće. Olja Bećković začala otevřeně mluvit o telefonátech od premiéra Aleksandara Vučiće, který na ni tlačil, aby změnila hosty a témata svého pořadu. V rozhovoru se zpravodajskou společností Al Jazeera Balkans projevila Olja Bećković lítost, že nepromluvila o přímém nátlaku ze strany Vučiće a jeho kabinetu již dříve, a řekla: „Ano, on [Vučić] mi volal.“

Dalším pořadem odsouzeným k zániku byl „Sarapův problém“ (Sarapin problem), který řídil a uváděl populární novinář Predrag Sarapa v bělehradské televizi Studio B. Oficiální webová stránka Studia B popisuje tento pořad takto:

Emisija “Sarapin Problem” ima za cilj da aktuelizuje najuočljivije političke i društvene probleme, i to bez namere da ih rešava.[…] Cilj je upravo zbog toga da gosti različitog profila i opredeljenja ponude svoja rešenja.

Pořad „Sarapův problém“ si vytyčil za úkol rozebírat ty nejzjevnější politické a společenské problémy, a to bez jakéhokoli záměru je řešit. […] Právě proto se od hostů z nejrůznějšího prostředí a s nejrůznějšími [politickými] sklony očekává, že navrhnou svá řešení.

Studio B a další osoby blízké této státem vlastněné televizi tvrdí, že Sarapův pořad, jeden z mála, který rozebíral současná politická a společenská témata, byl stažen kvůli malé sledovanosti. V den, kdy bylo vysílání pořadu zastaveno, se shromáždil tucet novinářů a obyvatel Bělehradu, aby protestoval proti tomuto rozhodnutí, později se jejich počet rozrostl přibližně na sto. Sociální média a webové stránky byly zahlceny vyjádřením podpory Sarapovu novinářskému údělu, který je od té doby ironicky přezdíván „Sarapův nový problém“. Sarapa také otevřeně mluví o tlaku, kterému byl vystaven, a v nedávném rozhovoru uvedl:

Cenzura již není přežitkem minulosti, je přítomná a musíme proti ní bojovat.

Třetím případem je další vysoce respektovaný pořad investigativní žurnalistiky jménem „Insider“ (Insajder). Tento program byl uváděn přední srbskou reportérkou Brankicou Stanković, která se za roky své práce dostala často do potíží kvůli informování o organizovaném zločinu a politické korupci v zemi. Tato novinářka byla zjevně dotlačena k tomu, aby s vysíláním skončila. Nezávisle vyráběný pořad dlouhodobě spolupracoval s jednou z národních televizních společností, vedoucí pracovníci této společnosti ovšem při obnově smlouvy trvali na nových podmínkách včetně toho, že by se nová sezóna tohoto pořadu musela připravit k vysílání o více než měsíc dříve, než bylo naplánováno. Protože se pořad spoléhá na investigativní zprávy, uvedli producenti, novináři a moderátorka, že by nedokázali splnit tyto lhůty, na kterých trvala televizní společnost, a odmítli vytvořit pořad nižší kvality.

Na konci října, jen několik dní poté, co se dozvěděla, že její pořad už nemá smlouvu se srbskou národní televizí B92, byla Brankica Stanković v New Yorku oceněna prestižní cenou za odvahu v žurnalistice od Mezinárodní ženské mediální nadace (IWMF). Televize B92 pogratulovala Brankice Stanković k ocenění a napsala o něm, ale nenabídla pro obnovení smlouvy s jejím týmem žádné nové podmínky.

Nezávislá novinářská asociace Srbska a podobné organizace proti těmto krokům opakovaně protestovaly, upozorňovaly na politický tlak na srbské novináře a požadovaly svobodu médií a vládu práva, ale zbytečně. Srbské úřady podle všeho upřednostňují, aby se jejich voliči při sledování televize bavili, než aby byli dobře informováni o současných politických a společenských událostech.