Tento telefon je napíchnutý. Autor fotografie Cory Doctorow, CC-BY-SA 2.0.

Uniklé nahrávky v rukou makedonské opozice naznačují, že místní tajné služby během čtyř let ilegálně odposlouchávaly více než 20 000 občanů na příkaz konzervativního premiéra Nikoly Gruevskiho a členů jeho rodiny. Vůdci opozice prohlašují, že mezi odposlouchávanými figurovali zaměstnanci vlády, členové opozice, novináři, redaktoři a zahraniční diplomatičtí představitelé.

Zoran Zajev, předseda Sociálně demokratické unie Makedonie, upozornil veřejnost na tyto nahrávky na začátku února 2015. Zajev, který byl údajně jednou z osob odposlouchávaných kontrarozvědkou, uvedl, že jeho strana podala žalobu proti několika zaměstnancům tajné služby včetně vysokého úředníka ministerstva vnitra Sašo Mijalkova.

Sociálně demokratická unie tvrdí, že desítky tisíc makedonských občanů byly současnou vládou neoficiálně označeny za „zrádce“ a po několik let sledovány – mezi nimi byli členové opozice, novináři, pracovníci nevládních organizací a nezávislí političtí aktivisté stejně jako pracovníci samotné vlády a současný ministr vnitra.

Jen jeden týden před uveřejněním nahrávek premiér Gruevski obvinil Zajeva a další osoby ze spiknutí se zahraniční tajnou službou za účelem svrhnutí vlády. Zajevovi byl od té doby úřady zabaven pas a nemůže opustit zemi.

Mijalkov, který je obviněn z vedení ilegálních odposlechů, je kontroverzní postavou makedonské politiky již po několik let. Pomáhal vyvíjet finanční nátlak na makedonský týdeník kritický k vládě během žaloby pro pomluvu v roce 2014. Tento časopis byl nakonec zrušen a jeho šéfredaktorovi i novinářům byly vyměřeny vysoké pokuty.

Později toho samého roku uveřejnil Projekt zpravodajství o organizovaném zločinu a korupci (OCCRP) společně s makedonskou Nova TV a Českým centrem pro investigativní žurnalistiku investigativní reportáž o Mijalkově nahromaděném jmění. Mijalkov je bratrancem premiéra.

Zajev, předseda největší makedonské opoziční strany, tvrdí, že má důkazy o tisícovkách případů ilegálního odposlouchávání, které údajně trvalo alespoň čtyři z osmi let, po které je Gruevski u moci. Členové opozice prohlašují, že jim byly poskytnuty důkazy od „vlastenců pracujících pro makedonskou tajnou službu“, kteří nyní údajně chtějí získat beztrestnost v rámci zákona o ochraně whistleblowerů. Zajevova strana SDSM bojkotuje jakékoli aktivity parlamentu od voleb v roce 2014 na protest proti jejich údajnému zmanipulování.

Politická dynastie rodin Mijalkova a Gruevskiho je u moci během velké části období přeměny Makedonie v demokracii. Jordan Mijalkov byl prvním ministrem vnitra poté, co země získala nezávislost, v úřadě zůstal do své smrti během autonehody. Jeho synovec Nikola Gruevski byl ministrem financí v letech 1999 až 2002 a od roku 2006 působí jako premiér. Syn zesnulého ministra vnitra Jordana Mijalkova, Sašo Mijalkov, který je považován za šedou eminenci za rodinným „trůnem“, sloužil v čestné stráži jugoslávského vůdce Josipa Broze Tita společně se svým bratrem jako vojenský policista a od roku 1998 zastává vysoké pozice na makedonských ministerstvech obrany a vnitra.

Tento nový skandál přinutil makedonskou vládu plně se věnovat krizovému managementu a pokusit se omezit možné škody. Již několik týdnů před ohlášenou Zajevovou tiskovou konferencí zatkla vláda několik lidí podezřelých z působení v roli whistleblowerů a veřejně označila některé členy opozice za „zahraniční špióny“. Aby omezily jakékoli stížnosti na tyto aktivity ze strany veřejnosti, uchýlily se úřady k medializaci záležitostí, které by mohly působit naléhavěji, například revizím nebo drobným změnám v zákonech o vzdělávání a daních zaměstnanců na částečný úvazek – to vyvolalo v Makedonii za poslední rok několik protestů. Oficiální agenda parlamentu pro 11. února náhle zahrnovala alespoň pět „nouzových“ novelizací zákonů.

Krátce po odhalení údajného odposlouchávání oznámili také vládní úředníci, že bude ve veřejné správě zaměstnáno dalších 3 000 lidí. Makedonie má v současnosti nezaměstnanost na úrovni téměř 30 % a vláda již několik let slibuje vytváření nových pracovních míst. V mnoha zemích jihovýchodní Evropy je příslib práce ve státní správě používán ke kupování si loajality stoupenců ze zdrojů daňových poplatníků. Tato strategie se využívá hlavně před volbami nebo v období krize.

Po oznámení vládních kroků začali makedonští studenti na konci roku 2014 organizovat okupační protesty a zabírat univerzity, zaměstnanci na částečný úvazek uspořádali 13. února již třetí velký protest. Velkou část občanů nechaly nové sliby premiéra chladnými a jsou vnímány jen jako další pokus k odvedení pozornosti od skutečných problémů země. Velkého množství protestů zorganizovaných během posledního roku – ať již proti novým daňovým zákonům, novým zákonům o vzdělání nebo podmínkám života na studentských ubytovnách – se společně účastnily nejrůznější sociální i etnické skupiny obyvatelstva, navzdory dlouhodobě komplikované etnické situaci.

Lidé na sociálních sítích a občanští novináři kritizují makedonská média za nedostatek pozornosti věnované těmto protestům. Bloger Jane Gjorgjioski na tento problém poukázal ve svém příspěvku z 13. února:

Této „okupaci“ zahrnující tisícovky studentů se ze strany médií – televizních stanic s celonárodním pokrytím a zvláště veřejnoprávní makedonské televize (MTV) – dostalo prakticky nulové nebo, mírně řečeno, žalostně malé pozornosti. Zde je způsob, jakým provládní televizní stanice, které ovládají většinu trhu, informovaly o prvním dnu okupace:

• Zprávy od 4 hodin na Sitel TV vysílaly příspěvek o okupaci v čase 16:27 a tento příspěvek měl délku 1 minuty 30 sekund.
• Na MTV, která je placena všemi obyvateli a má povinnost informovat objektivně, odvysílali tuto informaci ve zprávách od 5 hodin v čase 17:25 a trvala 55 sekund – ano, tento příspěvek měl 55 sekund!
• Zprávy na stanici Alfa TV od 17:30 zmínily okupaci v čase 17:55, příspěvek byl dlouhý 1 minutu 20 sekund.

Na tiskové konferenci z 27. února – po další analýze nahrávek odposlechů, které má opozice podle svých slov k dispozici – prohlásil Zajev, že mezi ilegálně odposlouchávanými bylo mnoho místních novinářů a redaktorů a stejně tak „šest nejvlivnějších ambasád“ v zemi. Několik mezinárodních organizací a médií vyjádřilo znepokojení nad tím, jak je již nyní křehká makedonská demokracie během eskalace skandálu s odposlechy dále oslabována.