Podle Rozvojových cílů tisíciletí OSN by Indie měla do roku 2015 snížit míru mateřské úmrtnosti na 109 úmrtí na 100 000 živě narozených. Je to nelehký úkol, protože Indii se podařilo dosáhnout v letech 2013–2014 snížení pouze na 190 úmrtí oproti 437 úmrtím v letech 1990–91.

Odborníci se proto domnívají, že Indie pravděpodobně nedosáhne svého Rozvojového cíle tisíciletí ve snížení mateřské úmrtnosti.

Bezpečnost porodu závisí jak na informovanosti budoucích matek, tak na dostupnosti vyškoleného porodního personálu a institucionálních zdravotních zařízení.

V mnoha regionech Indie jsou hlavními překážkami k dosažení rozvojového cíle nedostatek zdravotní infrastruktury k zajištění institucionálních porodů a předporodní a poporodní péče, společně s nedostatečnou informovaností o existujících schématech na podporu institucionálních porodů. Riziko mateřské úmrtnosti zvyšují i další faktory, jako například brzký vstup do manželství u dívek, špatná výživa žen a nerovnost mezi pohlavími.

Zpráva vydaná organizacemi CommonHealth a Jan Swasthya Abhiyan, koalicí pro mateřskou a novorozeneckou zdravotní péči a bezpečné potraty, uvádí, že veřejný zdravotní systém zanedbává ženy patřící ke společensky nejníže postaveným kastám a kmenům, menšinové náboženské skupiny, které žijí v odlehlých oblastech, a migranty. Tato zpráva ukazuje, že ačkoliv vláda provozuje mnoho programů, panují velké nedostatky v přijetí odpovědnosti za tyto aktivity a jejich spravování a většina těchto programů je v praxi nedostatečně realizována.

Občanští žurnalisté ze skupiny Video Volunteers – mezinárodní nevládní organizace pro média a lidská práva – upozornili na problémy zdravotní péče o matky na základní úrovni sérií videí.

Jejich příběhy odhalují, že zatímco vláda podporuje ženy v porodech v institucionálních zařízeních raději než v domácnostech, veřejný zdravotní systém trpí nedostatkem zdravotní infrastruktury, lékařů, zdravotních pracovníků i léků.

Korupce hraje svou roli

V roce 2014 zemřelo v Indii během porodu 56 000 žen. Podle plánů Janani Suraksha Yojana a Janani Shishu Suraksha Karyakram se indická vláda snaží snižovat výdaje ženám žijícím pod hranicí chudoby. Poskytuje bezplatné předporodní prohlídky, doplňky stravy, léky a výživu ve zdravotních zařízeních, podmínky pro krevní transfúze a dopravu do zdravotních středisek.

Podle videa dostupného výše, které bylo natočeno skrytou kamerou občanské žurnalistky Mary Nisha z oblasti Godda v Džhárkhandu, je tomu ale jinak:

Rodící matka ve věku 24 let musela na doktora čekat 6 hodin. Doktor ve službě nepřišel a matka musela rodit pouze v přítomnosti zdravotní sestry. Navíc musela za porod a dokonce i za použití toalety zaplatit 400 INR (indických rupií). Nedostala ani bezplatné léky, ani výživu.

Nedostatek funkčních zařízení

Toto video představuje tři ženy ve vesnici Khatti, v oblasti Gariaband, Čhattísgarh. První z nich přišla o své dítě krátce po porodu kvůli nedostupnosti lékařské pomoci. Další z žen porodila mrtvé dítě v důsledku neasistovaného domácího porodu, zatímco třetí, která je v devátém měsíci těhotenství, nemá přístup ke zdravotní péči.

Toto video natočila Reena Ramteke z vesnice Khatti v regionu Garyaband, státu Čhattísgarh. Ukazuje, že státem provozované zdravotnické zařízení v této oblasti je neustále zavřené.

Laleshwari, 21, uvádí, že ji nikdy nekontaktoval žádný zdravotní pracovník. Purnima, 20, porodila mrtvé dítě i přes to, že se v blízkosti jejího bydliště nacházelo zdravotnické středisko. Uvedla, že zdravotní středisko je otevřeno jen dvakrát měsíčně a zdravotní sestra není k dispozici ani v době, kdy by mělo být otevřeno. Jaké měla možnosti?

Ve zdravotním středisku ve vesnici Khatti se v posledním desetiletí nenarodilo ani jedno dítě. Indrani, 22, přišla o své dítě během šesti dní po porodu kvůli infekci, kterou se nakazila v důsledku domácího porodu. Během porodu zavolala sestru, které měla mít službu ve zdravotním středisku, ale bylo jí řečeno, že sestra je zrovna na schůzce.

Bharti Kumari podává zprávu z vesnice Telmocho, v regionu Dhanbad, Džhárkhand, že hlavní zdravotnické zařízení je nepoužitelné jak pro zdravotní pracovníky, tak pro pacienty. Chybí mu funkční toalety a během monzunového období protéká střecha.

Lékaři z tohoto zdravotnického zařízení zřídka vykonávají domácí prohlídky. Z tohoto důvodu většina pacientek, které si to mohou dovolit, využívá k porodům poměrně dražší soukromé kliniky.

Nedostatek pracovní síly

Halima Ezaz z Dhanbadu v Džhárkhandu uvádí, že jedna pomocná porodní asistentka z Džhárkhandu má na starosti 14 zdravotních středisek. Sedmdesátnice Ahilya Devi je zodpovědná za péči o těhotné ženy a ženy s novorozenci, podává jim doplňky stravy, vakcíny, provádí porody a tak dále. Nemá ale k dispozici vhodné nástroje pro práci v regionu s nestálými dodávkami elektrické energie:

Ahilya uvádí:

Měli jsme k dispozici znovunabíjecí nouzová světla, ale už nejsou funkční. [Když v noci zhasnou světla], musíme používat svíčky a kapesní svítilny. Jak můžeme při tomto osvětlení zašívat rány?

Všechna tato videa zobrazují překážky ke snížení míry mateřské úmrtnosti v Indii. I přes současné vládní kampaně Indie stále zaostává za svými sousedy Bangladéšem a Nepálem v boji proti mateřské úmrtnosti. Mezi jednotlivými indickými státy existují propastné rozdíly v pokroku v boji s tímto problémem. Státy jako Tamilnádu, Dillí, Kérala a Ándhra Pradéš již dosáhly svých Rozvojových cílů tisíciletí. Mnoho jiných států – zejména těch obývaných společensky nejníže postavenými kastami a kmeny stejně jako menšinovými náboženskými skupinami – dalece zaostává.

Pro více informací se můžete podívat na YouTube playlist o péči o matky a děti v Indii.